Ekonomická krize je několik let minulostí a ekonomika stále roste. Hodnoty akciové indexy na světových trzích stoupají a dosahují historických maxim, nemovitosti nám ve velkém vznikají přímo před očima a stále se realitní trh potýká s jejich nedostatkem. Obraty a zisky společností v České a Slovenské republice několik let konstantně rostou a není na našem trhu jediná známka, že by se tento růst měl zastavit či výrazně zpomalit. Státní dluhopisy jsou již tak „zajištěná a bezpečná“ investice, že neobsahují téměř žádný výnos a některé odvážnější státy již přešly na výnos záporný (v České republice zatím tak odvážní nejsme, nicméně Německo úspěšně prodává dluhopisy se zápornou sazbou a splatností 10 let, takže nemusím pro příklad chodit daleko).

Jak se tyto skutečnosti odrazí v chování investora? Doba, kdy vklady investorů na spořících účtech v bankovních ústavech dosahovaly jednotky procent, je dávno minulostí. Světové fondy, které posledních 30 let investovaly do státních dluhopisů, již nedosahují tak snadného zisku, jako tomu bylo v minulé dekádě a jejich výnosy mnohdy nestačí na pokrytí jejich provozu (resp. poplatky, které ve finále stejně zaplatí investoři). Mnohé akciové tituly jsou na svých maximech a pro středně zkušeného investora je velice obtížné vyhledat titul, jehož akcie není nadhodnocena vlivem levného kapitálu na světových trzích. Nemovitosti se vlivem levných úvěrů „pro každého“ staly atraktivním aktivem a jejich ceny vzrostly na úroveň, kdy lze jen těžko hovořit o návratnosti investice v pravém slova smyslu. Shrnuto a podtrženo – aktiva, která byla před několika lety investiční mantrou každého středně sebevědomého investora, dnes tak zajímavá nejsou (a zejména ta konzervativní).

Kam tedy investoři mohou dnes investovat? Ti rozmlsaní, kteří touží po stejně vysokém výnosu jako z dob, kdy začínali podnikat, musí volit více rizikové varianty. Velice často jsou využívané korporátní cenné papíry – dluhopisy a směnky, či nákupy celých společností (zejména pro profesionální investory či strategické institucionální investory). Je pak na individuálním posouzení investora, zda věří strategii té či oné společnosti a zda chce její aktivity podpořit. Osobně upřednostňuji regionální investování do aktiv podniků a projektů, která jsou viditelná a jejichž aktivita může pomoci regionu, ve kterém žiji. Velikost regionu není rozhodující a každý ji vnímá individuálně (např. v případě hrdého „EU patriotismu“ to může být celá EU).

Vzhledem k tomu, že právě zažíváme období ekonomického růstu, je nutné počítat i se skutečností, že žádný růst netrvá věčně (a v ekonomice to platí dvojnásob). Právě připravenost na krizi a na nově vzniklé investiční příležitosti (v krizi jsou investiční aktiva výrazně levnější a hotové peníze mnohem cennější) bude, dle mého názoru, hlavním faktorem úspěchu investora v následujících letech. Z toho důvodu volím investice s kratším investičním horizontem a kladu velký důraz na jejich likviditu, čili schopnost přeměnit dané aktivum na hotové peníze. I bankovky ukryté doma ve slamníku mohou sehrát významnou roli v investičním portfoliu právě v této zdánlivě jisté době.